Úvod

Druhy dlaždic a přírodních kamenů


Dlaždice

Slovo „dlaždice“ se používá k označení všech keramických obkladů a krytin, které se mimo jiné vyskytují v obývacích pokojích, koupelnách nebo v exteriérech. Kromě různých barev a tvarů se podstatně liší absorpcí vody, procesem vypalování a způsobem přípravy.

 

Pórovinové obkladačky mají bílý, nažloutlý nebo načervenalý střep a jsou pro řemeslníky snadno zpracovatelné. Ve většině případů jsou lisovány „za sucha“ a vypalovány při teplotách kolem 1000°C. Porézní střepy mají vysokou absorpci vody, která znemožňuje venkovní použití. Proto jsou využívány v klasických oblastech stěn, v koupelnách a kuchyních.

 

Hutné dlaždice se s oblibou používají tam, kde se očekává vyšší zátěž.

Tento materiál se vypaluje při teplotách kolem 1200°C a má tak hutný střep. Na rozdíl od póroviny mohou být použity v oblasti podlah. Použitelnost vede od běžných domácích oblastí až po využití v průmyslu.

 

Slinuté dlaždice jsou vypalovány při teplotě asi 1300°C k hranici spékání. Vzhledem k uzavřené struktuře keramického střepu a nízké nasákavosti, jsou považovány za mrazuvzdorné a jsou mimo jiné vhodné pro venkovní použití. V minulosti byly většinou k vidění na podlahách v leštěné i neleštěné podobě. V současnosti jsou v oblibě také jako velkoformátové desky 0,60 × 1,20 m používané na stěnách.

 

Skleněné mozaiky a skleněné obklady jsou v dnešní době vyráběny průmyslově a dodávány připravené na síťce nebo na papíře. Průhledný materiál dodává ušlechtilý vzhled. Sklo je snadno čistitelný materiál a vysoce odolný proti kyselinám. Díky mnoha různým barvám a různým tvarům se často používá jako dezénový prvek.

 

Přírodní kámen

Vznik přírodních kamenů má dlouhou historii. Na rozdíl od průmyslově vyráběných desek trvá vznik přírodního kamene miliony let. Jako čistě přírodní produkt nabízí svou jedinečnost a krásu. Kromě toho se přírodní kameny liší svým zbarvením, odolností a trvanlivostí. Přírodní kameny se rozlišují podle způsobu jejich vytváření.

Následuje přehled nejčastěji se vyskytujících přírodních kamenů.

Vyvřeliny

Vyvřeliny jsou tvořeny pomalým chladnutím magmatu pod zemskou kůrou. Vzhledem k vysokému tlaku mají tyto přírodní kameny velmi hustou texturu. Mezi vyvřelé horniny se řadí např. žula, syenit, porfyr a čedič. 

 

Žula

Žula patří mezi nejznámější hlubinné horniny. Skládá se z křemene, živce a slídy v různých poměrech. Jedná se o velmi tvrdou horninu odolávající povětrnostním vlivům a proto silně zatížitelnou.

Barevná škála sestává z bílé, světle šedé až tmavě šedé. Kámen je díky své odolnosti vhodný mimo jiné pro dlažební kostky, parapety, schodišťové stupně i na silně frekventované reprezentativní plochy. Kladení bývá zpravidla bezproblémové.

 

Čedič

Čedič je kompaktní, jemnozrnná sopečná vyvřelina se zvláště hustou texturou. Barva se pohybuje od černé až do modrého nebo purpurového závoje. Čedič nachází často uplatnění na schodištích, vstupních podestách, také jako krytina v interiéru, dále např. na okenních parapetech nebo v zahradách. Kladení bývá zpravidla bezproblémové.

 

Usazené horniny (sedimenty)

Sedimenty jsou horniny, u nichž v průběhu vzniku Země došlo po „zvětrání“ a „transportu“ k uložení a následně zpevnění pod vysokým tlakem. Mezi nejznámější sedimenty se řadí pískovce, různé druhy břidlice, vápence a dolomitické vápence.

 

Pískovce

Pískovec je velmi rozšířený a je tvořen téměř výhradně z křemene. Tvrdost je závislá na míře zpevnění. Barvy se pohybují od bílé, šedé a béžové až k červené a zelené. Pískovce jsou univerzálně použitelné a bývají krom jiné často používány v zahradách, dále např. jako lemování či jako cihly. Je třeba poznamenat, že mnoho pískovců má nízkou odolnost vůči působení posypových solí. Také jsou silně opotřebovávány přírodními vlivy a životním prostředím. Jeho citlivost na vliv životního prostředí lze pozorovat i na fasádách starých kostelů.

 

Metamorfované horniny (přeměněné)  

Mramor

Nejslavnější metamorfovanou horninou je mramor. Je prostou, krásnou a velmi všestrannou horninou. Vznikla krystalickou přeměnou vápence. Mramor je možné snadno upravovat a leštit. Barevné spektrum obsahuje od sněhově bílé až téměř k černé všechny možné odstíny. Při pokládání je nutné upřednostnit používání světlých lepicích tmelů s rychlým vytvrzením, což platí také pro spárovací hmoty, aby se zabránilo možnému probarvení.

 

Břidlice

Břidlice resp. svory jsou metamorfované horniny, které mají svůj původ v jílové břidlici. Rozmanité barvy sahají od černé až po stříbřitě šedou, někdy se zeleným a modravým zabarvením. Vzhledem k tomu, že je břidlice materiál s velmi hustou texturou, nemá kapilární vzlínavost a navíc obsahuje i hydrofobní látky (oleje), je nutné při pokládce mimo jiné zvážit použití kontaktního můstku. 

System-Komponente
Ansprechpartner finden